Přehled pravěkého osídlení

Mladší doba kamenná (neolit a eneolit)

Nejstarší osídlení na lokalitě reprezentuje kultura s lineární keramikou. Patří k ní např. početné půdorysy domů kůlové konstrukce a skupina 8 hrobů – patrně torzo z původního pohřebiště. Ke třem hrobům jsou k dispozici z vídenské laboratoře VERA radiometrická (nekalibrovaná) data: 6240 BP–6150 BP. S osídlením „Suten“ v závěru staršího neolitu souvisí unikátní hromadný nález tří celých nádob u půdorysu jednoho domu (D 21). Jedna z nich představuje ve stylizovaném provedení postavu gravidní ženy.

Znovu byla poloha „Sutny“ osídlena, avšak méně intenzivně, v době kultury s vypíchanou keramikou (asi 4900/4800 př. n. l.). Objekty tohoto osídlení se nacházejí při západním okraji plochy a mezi vnitřními palisádami mladoneolitického rondelu. Také jeho vnější palisáda protíná jámu s vypíchanou keramikou, což potvrzuje následnost aktivit lengyelského lidu po předchozím osídlení. Okraj jeho sídliště sloužil k pohřebním účelům, jak o tom svědčí 6 odkrytých pohřbů. Ke třem hrobům jsou z vídeňské laboratoře VERA k dispozici nekalibrovaná data C14: H2 – 5915 BP, trojhrob H10 – 5970-5920 BP, H12 – 5905 BP.

Potřetí se v průběhu neolitu na lokalitě usadil lid lengyelské kultury. Výzkum tohoto osídlení přinesl významný objev rondelu, který těšetické naleziště proslavil. Archeologové prokázali, že rondel vybudovali nositelé kultury s moravskou malovanou keramikou krátce po založení své osady, v první polovině 5. tisíciletí př. n. l. Téměř kruhová plocha rondelu o průměru asi 62 m je vymezena přes 3 metry hlubokým hrotitým příkopem, který z vnitřní strany sledují dvě paralelní palisády. Jejich průběh je přerušen vchody, stejně jako v případě příkopu, umístěnými přibližně ve směru hlavních světových stran. Ve vzdálenosti 23 až 42 metrů je prostor za příkopem ohrazen vnější palisádou, rovněž přerušenou úzkými vstupy. Vnitřní plocha rondelu byla v době jeho funkce z větší části prázdná, tj. bez zahloubených objektů. Další podobné příkopem vymezené areály byly později zjištěny i jinde na jižní Moravě (v Běhařovicích, Němčičkách, Křepicích, Vedrovicích, Bulharech, Mašovicích, Mohelně a Rašovicích), také v Dolním Rakousku (např. Friebritz, Kamegg, Rosenburg) a na jihozápadním Slovensku (např. Svodín, Ružindol-Borová, Bučany a další). Tato monumentální kruhová architektura, datovaná většinou na začátek lengyelské kultury, svědčí o znalostech tehdejších obyvatel základů geometrie a astronomie. K čemu tyto areály sloužily? Patrně plnily několik funkcí, např. shromažďovací, kultovní a kalendářní. Velký společenský význam měla již jejich samotná výstavba. Po dokončení pak určitou dobu mohly sloužit jako místa vyhrazená k vykonávání obřadů a her.

Kromě rondelu je osídlení na „Sutnách“ zajímavé i odkrytým sídlištním areálem, který umožňuje studium vztahů mezi vlastním sociokultovním objektem a jeho nejbližším okolím. Areál sídlištních aktivit přesahuje prostor vymezený vnější palisádou rondelu. Známe jeho severovýchodní a jižní okraj a pomocí geofyzikální prospekce získáváme další poznatky o jeho rozsahu. V mladoneolitické zástavbě lze rozlišit kromě běžných jam také částečně zahloubené objekty s kůlovou konstrukcí – chaty, jámy pravidelného obdélného půdorysu s plochým dnem, tzv. hliníky a zásobní jámy. Pozornost zasluhují zmíněné protáhlé objekty obdélného půdorysu, které se vyrýsovaly severně a SV od rondelu (snad stavby dílenského charakteru). Mimo ojedinělých půdorysů žádné další obytné stavby doloženy nejsou. Dvě polozemnice měly patrně zvláštní funkci vzhledem k jejich umístění poblíž severního vchodu do vnitřního rondelu. V jakých příbytcích tvůrci a uživatelé těšetického rondelu žili, zůstává zatím otevřené pro další bádání.

S pohřebním ritem mladšího neolitu na Moravě lze z Těšetic-Kyjovic spojit pohřby uložené v sídlištních jamách různého druhu (např. pozůstatky dítěte na dně zásobní jámy). V případě H3 a H8 jde o hroby uložené na dvou různých místech v souvrství II rondelového příkopu. Podle nálezových souvislostí a keramiky z hrobu H3 se datují až do mladšího stupně lengyelské kultury.

Z prostoru vnějšího rondelu a jeho zázemí bylo dosud publikováno 6 velkých soujámí, tzv. hliníků, k nimž během výzkumu přibyly další objekty tohoto druhu. Z jejich obsahu pocházejí početné soubory keramiky včetně zvláštních tvarů a zlomků figurální plastiky. K typickým tvarům patří hřibovité nádoby, putny, mísy na nožkách, misky, pohárky, naběračky a pokličky. K vzácným náleží z mnoha zlomků slepená antropomorfní nádoba svodínského typu.

Doba bronzová

V době bronzové a starší době železné (halštatské) byla krajina kolem říčky Únanovky hustě osídlena. Archeologické výzkumy Ústavu archeologie a muzeologie doložily osídlení od počátku doby bronzové. Na východě polohy „Sutny“ bylo v souvislosti s výstavbou vodní nádrže u Těšetic (1981-1982) prozkoumáno sídliště únětické kultury. Vedle běžných zahloubených objektů byly odkryty dva překrývající se kruhové žlábky s průměrem 11,25 m a 25 m, snad by se mohlo jednat o rituální kruhové areály. Únětické sídlištní objekty jsou přítomny také na ploše systematického výzkumu v západní části polohy „Sutny“. Zde byl v roce 1991 objeven v zásobní jámě hromadný pohřeb čtyř osob z konce starší doby bronzové. Kostry byly identifikovány jako pozůstatky dospělé ženy (25-30 let) ležící v rituální poloze na dně objektu, s bohatým náhrdelníkem z korálků z kosti, kamene a schránek měkkýšů. Přes tělo ženy byla bezprostředně hozena těla mladé 17 leté ženy, chlapce ve věku 13 let a tělíčko novorozence starého 3 měsíce, a také kostra psa. Pohřby v sídlištních jamách v tomto období pravěku nejsou výjimkou, a to ani pohřby hromadné. Na poloze Těšetice „Vinohrady“ v letech 1956-1958 odhalil výzkum vedle únětického sídliště také bohaté kostrové pohřebiště se 41 hroby.

Po rozsáhlých hřbitovech s žárovými pohřby uloženými v urnách byla pojmenována doba popelnicových polí (1300-800 př. n. l.). Ze staršího období, tzv. velatické kultury, byly při stavbě přehrady prozkoumány dva velmi zajímavé objekty, z nichž jeden je interpretován jako záměrně uložená souprava 27 keramických šálků, ve většině celých. O souvislosti s rituálem vztahujícím se k zemědělství a s největší pravděpodobností směřujícímu k zajištění úrody a plodnosti svědčí přítomnost osmi kamenných drtidel na obilí. Drtidla mohla být použita k přípravě potravy na rituální hostinu, kdy část potravy byla obětována, například formou zápalné oběti, a část byla zkonzumována spolu s přípitkem účastníky rituálu.

Doba halštatská

Zkoumané plochy Těšetice-Kyjovice „Sutny“ spolu s tratí Těšetice „Vinohrady“ jsou největším známým halštatským sídelním areálem. Osídlení horákovské kultury na všech třech plochách se rozkládalo na levém břehu říčky Únanovky, obydlí byla přemisťována v pásu kolem řeky v průběhu dvou set let (od pol. 7. stol. do pol. 5. stol. př. n. l.). Plošný výzkum a celková konfigurace terénu naznačují, že za obydlími mohla být umístěna pole. V Těšeticích „Vinohradech“ bylo za sídlištěm i pohřebiště s devíti hroby s kostrovým i žárovým ritem. Hroby obsahovaly sady nádob a drobné milodary. Celkově bylo prozkoumáno 25 čtvercových nebo obdélníkových zahloubených staveb, zemnic s funkcí obytnou či výrobní, s plochou 6-35 m2. Výjimečně bývá zjištěn vchod nebo pec, uvnitř některých se vyskytly sklípky, výklenky, zásobní jámy, hliněné lavice po stranách stěn či vstupní přístřešek. Doloženo bylo i bílé malování (vápnění) nadzemních částí. Ve dvou velkých amforovitých zásobnicích poblíž chlebové pece se podařilo najít zbytky zuhelnatělého obilí. Dokladem dálkového obchodu jsou dvě grafitové koule z jižních Čech. Grafit se přidával do keramického těsta pro výrobu nádob.

V roce 2001 byl v trati „Sutny“ nalezen kostrový pohřeb dospělého jedince v natažené poloze s mužskou výbavou. Hrob byl ještě v pravěku znovu otevřen, výbava se tak nezachovala celá. U pravé ruky byl masivní kančí kel s bronzovým kováním na konci, železnou šipku u levého ramene a železnou sponu na hrudi. Za hlavou pak otisk patiny po rozměrném bronzovém předmětu. Osamocenost hrobu mezi sídlištními objekty neodpovídá běžným zvyklostem.